Jagavka – rostlina první pomoci

S touto zajímavou rostlinou z jižních částí Afriky se u nás můžeme potkat pod názvem jagavka či bulbinie nebo i bulbine. Její latinský název je Bulbine frutescens

Je to sukulentní rostlina, ochotně rostoucí i v naších podmínkách. Venku zvládne krátkodobý mrazík – podobně jako většina středomořských rostlin (ano, klima jihu Afriky je podobné klimatu středomořskému). Na zimu ovšem musí do bytu či zimní zahrady. Na pěstování je opravdu nenáročná – občasná zálivka, dobře propustná zemina, Kvete od jara do podzimu žlutými nebo oranžovými květy, které jsou při letnění hojně navštěvovány včelami. O její odolnosti svědčí i to, že v Africe bývá často vysazována například na dopravní ostrůvky či pásy mezi silnicemi – vytváří zde poměrně neprostupnou křovinu.

V lidové medicíně Afriky je považována za rostlinu první pomoci: příznivé působí při poraněních kůže – drobné řezné rány, bodnutí hmyzem, popáleniny. Bez obav lze na ránu přiložit rozmačkaný list, neboť má zároveň i dezinfekční účinky. Tlumí projevy zánětu (svědění). Používá se také při bolestech v krku, nachlazení a při artritidě (formou teplého obkladu).

Sotva jsem jeden přerostlý exemplář přivezla domů, hned se mu našlo využití:. Čerstvé listy výrazně urychlily zahojení opařených prstů mé 85-leté maminky (která samozřejmě neuznává nic jiného, než co doporučil a předepsal doktor a pochválili aspoň tři lékárníci – placebo je tedy v tomto případě vyloučeno). Dalším testujícím byl můj muž, do kterého si kousla muchnička. Velký červený flek úporně svědil – do té doby, než jsem přiložila několik rozřezaných listů, ovázala a nechala dvě hodiny působit. Opakujeme tak 2x za týden, kromě svědění ustupuje i zčervenání kůže. (Kdo neměl to štěstí potkat se s muchničkou – následky po jejím kousnutí se hojí několik měsíců).

Nedá mi spát otázka, jak přišla tato rostlina ke svému českému názvu. Většině lidí při vyslovení jména JAGAVKA naskočí nějaká baba čarodějnice. To tahle rostlina svojí povahou určitě není – je to laskavá léčitelka, klidně i čarodějka. Když jsem se tím začala zaobírat, vzpomněla jsem si na své moravské dětství a výraz JAGAVÝ – což znamenalo zářivý, lesklý. A to bude asi ono – květy jsou opravdu povzbudivě zářivé. Latinské jméno “bulbine” by mohlo mít cosi společného se žárovkou… a že tvoří keříčky (“frutescens”) – to vám ukáže, pokud jí dopřejete dost prostoru ve velkém květináči nebo třeba na skalce.

Australská máta si stojí za tím, že je léto

Od vánoc chodím do skleníku okukovat jasmín (Jasminum angustilofium). Nasadil spoustu pupenů a odhadovala jsem, že tak kolem Valentýna by mohl vykvést. Před týdnem se otevřely první květy a teď už se ve skleníku nedá pobývat moc dlouho – vůně je tak omamná. Další v zimě kvetoucí kráska, dužnatka agávovitá (Echeveria agavoides) se přidá v dohledné době. Co mě však letos zaskočilo, je malý keřík australské máty (Prostanthera rotundifolia).

Rostlinku jsem pořídila, abych obohatila sbírku všeho, čemu se říká MÁTA. V pořadu Polopatě na ni nedošlo, asi se panu režisérovi nezdála dost zajímavá.

Prostantera je australský endemit. Je jich asi sto druhů, patří do čeledi hluchavkovitých (Lamiaceae). Prostantera okrouhlolistá je stálezelený keřík, který roste na jihovýchodě Austrálie. V anglicky mluvících zemích je znám jako Australian mint bush. V našich podmínkách venku nepřežije, putovala tedy s ostatními teplomilkami do skleníku. K mému údivu se v polovině ledna začaly objevovat pupeny – říkala jsem si, že možná raší nové listy, když jich předtím pár zežloutlo a opadalo. Chyba lávky, pěstitelko! Minulý týden, uprostřed zatím největších mrazů letošní zimy, si tahle kráska trvá na tom, že u ní doma je léto. Žasnu nad tím zázrakem a spěchám se s vámi podělit o tu krásu.