Pokojovky k celkovému vyladění organismu

Konec zimy v kombinaci s pracovním vytížením, které musí naše tělo zvládat, vyžaduje věnovat zvýšenou pozornost celkovému stavu organismu. Bohužel jsme si až příliš navykli ignorovat či “přebíjet” únavu, která je prvním signálem toho, že nevěnujeme dost času regeneraci. Při dlouhodobém přehlížení tohoto základního příznaku nerovnováhy může dojít v těle k poruchám, jejichž odstraňování je mnohdy náročné, někdy až nemožné.

Přijměme tedy prevenci za svůj postoj. Jsme-li unaveni, odpočívejme. A podpořme tělo vším, co máme k dispozici.

Mezi pokojovými rostlinami najdeme několik druhů, které mohou podpořit celkové vyladění organismu.

Rostliny, které mají schopnost tlumit dopady dlouhodobého stresu, nazýváme adaptogeny. Z pokojovek vykazují takové účinky například bakopa (zvaná též brahmi, lat. Bacopa monnieri), pupečník (též gotukola, lat. Centella asiatica), kostus (Costus speciosus), gynostema (nesprávně nazývaná pětilistý ženšen, jinak též jiaogulan, lat. Gynostemma pentaphyllum) a talinum (nesprávně též korejský ženšen, lat. Talinum paniculatum).

Všechny uvedené rostliny samozřejmě nejlépe prospívají venku, ale v našich klimatických podmínkách bohužel zimu nepřežijí. Na jaře proto obvykle vyséváme nové nebo pořizujeme sazenice.

Dají se ovšem přechovat v bytě jako pokojovky; musíme ovšem počítat s tím, že mají období klidu. Přírůstek zelené hmoty je minimální, podzemní části nevybíráme. V tomto čase však již můžeme odebírat a sázet odnože nebo zmlazovat. Je tedy jasné, že na jarní podporu musíme myslet na vrcholu sezóny, kdy z rostlin připravujeme např. tinktury – k použití právě na začátku jara či kdykoli, kdy je potřeba.

Pokud se u vašeho pupečníku či gynostemy objevily při přezimování v bytě dlouhé šlahouny s řídkým olistěním, pak je čas je právě teď sestřihnout. Silnější jedince s nody použijeme k řízkování, ty slabší dobře poslouží v čaji či ovocno-zeleninovém koktejlu.

Pupečník v blízkosti radiátoru nevytváří růžice listů, ale dlouhé a málo olistěné šlahouny.

Z dalších pokojovek, které nám mohou dobře posloužit k celkovému vyladění, zmiňme alespoň aloe vera, angínovník (Belamcanda chinensis), kalisii (Callisia fragrans), citrusy, citrónovou trávu (Cymbopogon citratus), hortenzii (Hydrangea macrophylla subsp. Serrata), jasmíny (Jasminum), pandán (Pandanus amaryllifolius), muškát (Pelargonium graveolens) či rozmarýn (Rosmarinus officinalis).

A pokud jsme sbírali v loňském roce úrodu (nebo dobře nakoupili), připravujeme čaje z aloisie (Aloysia citriodora), právenky (Andrographis paniculata), punarnavy (Boerhavia diffusa), cedronely (Cedronella canariensis) a ibišku (Hibiscus sabdarifa). Jako koření využívejme zejména kardamom (Elettaria cardamomum), posvátnou bazalku (Ocimum tenuiflorum) a sečuánský pepř (Zanthoxylum piperitum). A nezapomeňme zdobit zelenou natí čínské pažitky (Allium tuberosum)!

Jasmín – potěšení na konci zimy

Je nezměnitelnou skutečností, že většina pokojových rostlin prochází v zimě obdobím vegetačního klidu stejně jako jejich příbuzní rostoucí venku. Mezi světlé výjimky však patří jasmíny, které nasazují na květ již někdy koncem listopadu. V lednu se otevírají první odvážlivci a s nimi vstoupí do pokoje vznešená jasmínová vůně.

Opět nezbývá než žasnout nejen nad krásou květů a jejich pronikavou vůní, ale i nad dokonalým načasováním doby květu.

Jasmínový olej je v aromaterapii využíván ke snižování napětí, zklidnění nervů, povznesení mysli a k podpoře energie srdce. To vše jej činí unikátním pomocníkem při léčbě netrpělivosti, úzkostí a depresí. Tyto projevy se mohou objevit i u zcela zdravých jedinců právě koncem zimy, kdy je tělo vysíleno nedostatkem světla a tepla. Kvetoucí jasmín je tak nenápadným pomocníkem, který nám pomůže zvládnout nástrahy konce zimy.

Opominout bychom však neměli ani jeho působení na urogenitální systém: působí nejen jako mírné afrodiziakum a sexuální tonikum, podporuje také uzdravení dělohy a tvorbu mléka. A podle tradiční čínské medicíny jsou to právě ledviny a močový měchýř, které v zimním období potřebují nejvíce posílit.

A co říci k péči o tyto ovíjivé nebo popínavé keříky?

Bohatství květů se dočkáme, pokud jasmín umístíme do chladnější místnosti (ale s dostatkem světla), případně zajistíme alespoň noční snížení teploty. V celodenně vytápěných místnostech se květů dočkáme stěží.

Rozhodně bychom neměli kvetoucí jasmín přelévat – je přece jen zima a lépe zvládne mírné přeschnutí než stojatou vodu. V případě mírného vyschnutí se rostlina možná vzdá několika listů, květy však zůstanou. I v době květu můžeme mírně přihnojit – nedostatek živin se začne projevovat také na listech, a sice jejich žloutnutím.

Květy jasmínu lze sbírat k pozdějšímu využití – do čajových směsí, do koupelí, k výrobě domácích mýdel apod. Sbíráme nejlépe po ránu (v noci je vůně nejintenzivnější – i proto je jasmín v Indii nazýván “královnou noci”). Vzhledem k tomu, že vůně rychle vyprchává, doporučuji nechat květy na keříku co nejdéle a sebrat je ve chvíli, kdy zpozorujeme mírné sesychání. Květ jemně povytáhneme z kalichu a necháme uschnout v suché místnosti při pokojové teplotě. Květy (přesněji řečeno okvětní lístky), které již v kalichu zaschly hodně, nám při dosušení pravděpodobně zhnědnou – takových květů se nemilosrdně zbavte.

Po odkvětu stonky sestříháme a jasmín přesadíme, abychom zajistili rostlině dostatečnou výživu v dalším období.

Užívejte jasmínem provoněných dní, než dorazí pravé vůně jara!