Citrusy využité beze zbytku

Možná jste také zaznamenali, že se objevuje více prodejců ovoce a zeleniny, kteří nabízejí citrusy bez chemického ošetření. Zpočátku může některé z nás odradit cena, ale troufám si říct, že srovnáváme nesrovnatelné.

Zatímco z chemicky ošetřených plodů zužitkujeme pouze dužinu (což třeba u citronu činí asi 1/3 hmotnosti), chemicky neošetřené plody můžeme zužitkovat celé. O rozdílu v chuti a aromatu netřeba pojednávat. Co je však důležitější, používání oplodí (kůry) a tuhé části dílků může výrazně přispět k posílení našeho zdraví – tradiční čínská medicína (TČM)  má v této oblasti tisícileté zkušenosti.

Citrusy tvoří v TČM velkou skupinu léčiv, která rozhýbávají čchi, tedy základní životní energii člověka. Posláním čchi je být v neustálém pohybu čtyřmi směry (nahoru, dolů, dovnitř a ven), a tak zajišťovat dynamiku životních procesů. Dojde-li někde ke stagnaci čchi, vzniká nemoc.

Čchi je spojována především s plícemi, játry, slezinou a žaludkem.  K projevům nerovnováhy patří dušnost, zahlenění, kašel, pocity stísněnosti, bolesti v oblasti jater, bolestivá menstruace, nadýmání, říhání, poruchy vylučování či zvracení.

A jak tedy zpracovávat jednotlivé části plodů, aby nám byly ku prospěchu?

Vnější kůru nejčastěji máčíme ve vodě, poté ji nakrájíme na tenké proužky a usušíme. Usušení, ba dokonce mírné opražení, vede ke snížení příliš vysušujících účinků. Denní dávka při léčbě je 3-5 g prášku denně (doporučujeme však poradit se s praktikem TČM). Určitě ale nic nepokazíme, pokud budeme mletou sušenou kůru používat např do pečiva, dezertů, při úpravě masa či do luštěninových polévek.

Výborným prostředkem na odhlenění je napařovaná či svařená vnitřní slupka jednotlivých dílků. Bývá zpravidla nahořklá, takže pokud nejsme příznivci hořkých nápojů, vaříme ji tak dlouho, až získáme “lektvar”, který požíváme po lžičkách.

Přimlouvám se tedy za nákup s rozvahou a 100% využívání citrusů. Tušíte, kolik kůry vyhodíme za rok v podobě odpadu?

Jasmín – potěšení na konci zimy

Je nezměnitelnou skutečností, že většina pokojových rostlin prochází v zimě obdobím vegetačního klidu stejně jako jejich příbuzní rostoucí venku. Mezi světlé výjimky však patří jasmíny, které nasazují na květ již někdy koncem listopadu. V lednu se otevírají první odvážlivci a s nimi vstoupí do pokoje vznešená jasmínová vůně.

Opět nezbývá než žasnout nejen nad krásou květů a jejich pronikavou vůní, ale i nad dokonalým načasováním doby květu.

Jasmínový olej je v aromaterapii využíván ke snižování napětí, zklidnění nervů, povznesení mysli a k podpoře energie srdce. To vše jej činí unikátním pomocníkem při léčbě netrpělivosti, úzkostí a depresí. Tyto projevy se mohou objevit i u zcela zdravých jedinců právě koncem zimy, kdy je tělo vysíleno nedostatkem světla a tepla. Kvetoucí jasmín je tak nenápadným pomocníkem, který nám pomůže zvládnout nástrahy konce zimy.

Opominout bychom však neměli ani jeho působení na urogenitální systém: působí nejen jako mírné afrodiziakum a sexuální tonikum, podporuje také uzdravení dělohy a tvorbu mléka. A podle tradiční čínské medicíny jsou to právě ledviny a močový měchýř, které v zimním období potřebují nejvíce posílit.

A co říci k péči o tyto ovíjivé nebo popínavé keříky?

Bohatství květů se dočkáme, pokud jasmín umístíme do chladnější místnosti (ale s dostatkem světla), případně zajistíme alespoň noční snížení teploty. V celodenně vytápěných místnostech se květů dočkáme stěží.

Rozhodně bychom neměli kvetoucí jasmín přelévat – je přece jen zima a lépe zvládne mírné přeschnutí než stojatou vodu. V případě mírného vyschnutí se rostlina možná vzdá několika listů, květy však zůstanou. I v době květu můžeme mírně přihnojit – nedostatek živin se začne projevovat také na listech, a sice jejich žloutnutím.

Květy jasmínu lze sbírat k pozdějšímu využití – do čajových směsí, do koupelí, k výrobě domácích mýdel apod. Sbíráme nejlépe po ránu (v noci je vůně nejintenzivnější – i proto je jasmín v Indii nazýván “královnou noci”). Vzhledem k tomu, že vůně rychle vyprchává, doporučuji nechat květy na keříku co nejdéle a sebrat je ve chvíli, kdy zpozorujeme mírné sesychání. Květ jemně povytáhneme z kalichu a necháme uschnout v suché místnosti při pokojové teplotě. Květy (přesněji řečeno okvětní lístky), které již v kalichu zaschly hodně, nám při dosušení pravděpodobně zhnědnou – takových květů se nemilosrdně zbavte.

Po odkvětu stonky sestříháme a jasmín přesadíme, abychom zajistili rostlině dostatečnou výživu v dalším období.

Užívejte jasmínem provoněných dní, než dorazí pravé vůně jara!