Jak velký květináč?

Tato otázka zaznívala včera na Bylinkovém dni v muzeu, kdy si noví majitelé odnášeli své sazenice domů s rozhodnutím postarat se co nejlépe.

Ti, co mají zahrádku, tento problém neřeší. Domácím pěstitelům jsme se snažili popsat obvyklé vzezření vyrostlé rostliny (do výšky, spíše rozkladitá…) a upozorňovali jsme je na to, že velikostí květináče ovlivňují  růst, ale i tady platí, že všeho moc škodí.

Touha pěstitele po velkém vzrůstu a tudíž volba zbytečně velkého květináče může vést k nečekaným výsledkům. Některé rostliny si například vytvářejí jakési půdní mikroklima v určitém objemu zeminy či substrátu. Zemina, která je v květináči navíc, začne jakoby “kysnout” (kazit se) a následně poškodí samotnou rostlinu. To je například případ bobkového listu (vavřín vznešený, Laurus noblis). Ten navíc nemá rád časté přesazování, takže volba u něj je opravdu náročná. Oproti původní nádobě doporučujeme zvětšení tak o 2 cm v průměru.

Jiné druhy volí jinou taktiku: pokud jim poskytneme větší prostor v květináči, začnou tvořit více kořenů – pochopitelně na úkor zelené nadzemní části. To s oblibou dělá například zamiokulkas (Zamioculcas zamifolia; zmiňuji jej, i když nepatří mezi zdravé a jedlé pokojovky).

Co tedy zvolit? Pokojové rostliny (tedy ty, které by nám měly zdobit domácnost déle než rok), přesazujeme do nádob v průměru o 2-3 cm větších. Pokud jste si však přinesli sazenice bylin, které hodláte průběžně spotřebovávat a jejich růst pravděpodobně ukončí příchod zimy, pak bez obav zvolte nádobu větší. Na obrázku vidíte rozdíl v růstu brutnáku – oba vysazeny ve stejný den, stejná poloha, stejná péče. Pravda – ten větší ještě mohu podezřívat, že se těší z přítomnosti afrikánu… Na úvodním obrázku je kerblík, tentokrát bez podpůrných vlivů jiných rostlin :-))

Jarní sestřih vonného muškátu

Přezimujcí muškát vonný (Pelargonium graveolens) si nedá říci a roste i v zimě. Nedostatek světla ale způsobuje, že výhony jsou tenké, dlouhé, vytahují se k jedné straně a keřík se stává nevzhledným. Z toho důvodu je nejvyšší čas použít nůžky, zastavit zbytečné vysilování rostliny a připravit ji na novou sezónu.

Zimní výhony celé vyštipujeme, zdravé stonky sestřiháváme na 3-4 očka. Pozorně přitom sledujeme, kde se chystá vyrašit nový stonek a pomýšlíme na žádoucí tvar v budoucnu. Máme-li možnost umístit takto upravenou rostlinu na světlo a do mírného chladu, můžeme tak podpořit budoucí nasazení květů.

A co s ostříhanými výhony? Ani lístek nazmar!

Obsažené silice mají široký rozsah působení: posilují jistotu, zvyšují vnímavost, uklidňují. Mají též účinky protizánětlivé, protiinfekční, protikřečové, stimulují játra a slinivku, brání městnání míšního moku.

Sušené listy použijeme do potpourri, čerstvé třeba v následujícím jednoduchém receptu:

Exotický koláč s listy muškátu

(dávka do formy o průměru 26 cm)

400 g polohrubé mouky, 150 g strouhaného kokosu, 100 g moučkového cukru, čerstvá nastrouhaná kůra z 1/2 citrónu (chemicky neošetřeného), 250 ml tekutiny (pomerančový nebo ananasový džus, kokosové či jiné mléko), 2 vejce, 6 lžic oleje, 1/2 lžičky sody, špetka soli, 1 lžíce aromatické lihoviny (rum, koňak), 6-8 listů vonného muškátu, tuk a krupice na vymazání a vysypání formy.

Listy opláchneme a osušíme. Řapík (stonek) odřízneme v místě, kde se začíná dělit na žilnatinu listu – tím list povolí a půjde pěkně rozložit. Listy vložíme do vymazané a krupicí vysypané formy.

Všechny ingredience smícháme v jednolitou hmotu (není třeba šlehat), dle potřeby doplníme tekutinu tak, aby těsto bylo mírně tekuté. Lžící klademe těsto nejdříve na připravené listy, zbytek nalejeme do vzniklých mezer a zarovnáme. Pečeme dozlatova. Horké vyklopíme z formy a překvapíme všechny své blízké!

P.S.: Po upečení lze listy odstranit.

Listy vložíme do připravené formy.

Takto vypadá upečený koláč.