Těžko říct. Ze všech nejmíň to asi vědí meteorologové, protože od té doby, co jim do práce mluví klimatologové, nedá se jim věřit ani příjmení. Ornitologové se v názorech rozcházejí, včelaři řeší více zdražení medu než chování včel. Abych se mohla alespoň něčeho chytit, vsadila jsem letos na pranostiku: když na Uršulu větr duje, tuhou zimu ohlašuje. A jelikož na Uršulu tady řádil vichr a v půlce republiky nešel proud a nejezdily vlaky… v nejhorším případě ověřím její pravdivost.
Prakticky to pro mne znamená to, že některé z léčivých pokojovek, které jsem vloni potrápila ve skleníku (kolem 5 °C), putují letos domů. Nízkou teplotu těžko zvládá rodina Plectranthus (rýmovník, migrénovník, africká kopřiva) a také citrónová tráva (Cymbopogon citratus) a aloe pravá (Aloe vera), na rozdíl od aloe stromkovité (Aloe arborescens), které nižší teploty zřejmě nevadí. Z nových přírůstků, u kterých nechci riskovat, musím zmínit pačuli obecnou (Pogostemon cablin) a kardamom (Elettaria cardamomum).
V našem malém 2+kk jsem musela najít vhodné klimatické zóny: jasně daná je koupelna – tu alespoň při koupání proměňujeme v tropický deštný prales. V ložnici panuje zimní období subtropického pásma a v kuchyni střídáme tropické horské pásmo s tropickou pouští – kamna nám v tom vydatně pomáhají. Jen pro upřesnění – to vše je na 36 čtverečních metrech.
A pokud bude zima opravdu tuhá, do skleníku budu chodit třeba dýchat, aby to ty ostatní statečné pokojovky zvládly tak, jak už to zvládly 3 zimy. A budu myslet na to, že zima je obdobím klidu i pro nás. Klidu, ve kterém rostliny i lidé mají sbírat síly pro další rok života.
