Pokojovky k celkovému vyladění organismu

Konec zimy v kombinaci s pracovním vytížením, které musí naše tělo zvládat, vyžaduje věnovat zvýšenou pozornost celkovému stavu organismu. Bohužel jsme si až příliš navykli ignorovat či “přebíjet” únavu, která je prvním signálem toho, že nevěnujeme dost času regeneraci. Při dlouhodobém přehlížení tohoto základního příznaku nerovnováhy může dojít v těle k poruchám, jejichž odstraňování je mnohdy náročné, někdy až nemožné.

Přijměme tedy prevenci za svůj postoj. Jsme-li unaveni, odpočívejme. A podpořme tělo vším, co máme k dispozici.

Mezi pokojovými rostlinami najdeme několik druhů, které mohou podpořit celkové vyladění organismu.

Rostliny, které mají schopnost tlumit dopady dlouhodobého stresu, nazýváme adaptogeny. Z pokojovek vykazují takové účinky například bakopa (zvaná též brahmi, lat. Bacopa monnieri), pupečník (též gotukola, lat. Centella asiatica), kostus (Costus speciosus), gynostema (nesprávně nazývaná pětilistý ženšen, jinak též jiaogulan, lat. Gynostemma pentaphyllum) a talinum (nesprávně též korejský ženšen, lat. Talinum paniculatum).

Všechny uvedené rostliny samozřejmě nejlépe prospívají venku, ale v našich klimatických podmínkách bohužel zimu nepřežijí. Na jaře proto obvykle vyséváme nové nebo pořizujeme sazenice.

Dají se ovšem přechovat v bytě jako pokojovky; musíme ovšem počítat s tím, že mají období klidu. Přírůstek zelené hmoty je minimální, podzemní části nevybíráme. V tomto čase však již můžeme odebírat a sázet odnože nebo zmlazovat. Je tedy jasné, že na jarní podporu musíme myslet na vrcholu sezóny, kdy z rostlin připravujeme např. tinktury – k použití právě na začátku jara či kdykoli, kdy je potřeba.

Pokud se u vašeho pupečníku či gynostemy objevily při přezimování v bytě dlouhé šlahouny s řídkým olistěním, pak je čas je právě teď sestřihnout. Silnější jedince s nody použijeme k řízkování, ty slabší dobře poslouží v čaji či ovocno-zeleninovém koktejlu.

Pupečník v blízkosti radiátoru nevytváří růžice listů, ale dlouhé a málo olistěné šlahouny.

Z dalších pokojovek, které nám mohou dobře posloužit k celkovému vyladění, zmiňme alespoň aloe vera, angínovník (Belamcanda chinensis), kalisii (Callisia fragrans), citrusy, citrónovou trávu (Cymbopogon citratus), hortenzii (Hydrangea macrophylla subsp. Serrata), jasmíny (Jasminum), pandán (Pandanus amaryllifolius), muškát (Pelargonium graveolens) či rozmarýn (Rosmarinus officinalis).

A pokud jsme sbírali v loňském roce úrodu (nebo dobře nakoupili), připravujeme čaje z aloisie (Aloysia citriodora), právenky (Andrographis paniculata), punarnavy (Boerhavia diffusa), cedronely (Cedronella canariensis) a ibišku (Hibiscus sabdarifa). Jako koření využívejme zejména kardamom (Elettaria cardamomum), posvátnou bazalku (Ocimum tenuiflorum) a sečuánský pepř (Zanthoxylum piperitum). A nezapomeňme zdobit zelenou natí čínské pažitky (Allium tuberosum)!

Jak doma vypěstovat avokádo?

Také vás často napadá otázka, co s takovým krásně tvarovaným a velkým semenem, které jste právě vyloupli z plodu zvaného avokádo? Kolik z vás podlehlo pokušení a dnes se již doma těší ze vzrostlého keříku či stromku? Z experimentu rozhodně nemusí mít obavy ani pěstitel – začátečník.

Nejdříve však několik informací úvodem: tato rostlina, latinsky zvaná Persea americana, byla česky pojmenována jako hruškovec přelahodný. Jejím blízkým příbuzným je například vavřín vznešený (bobkový list). Pochází ze Střední Ameriky a pěstuje se v tropických a subtropických oblastech celého světa. Tím jsme lehce naznačili, že k růstu bude potřebovat teplo a vlhko. Hojně olistěný keřík nám bez problémů poroste i v bytě, ale těžko se dočkáme květů. Pokud byste se však rozhodli pro domácí zásobování chutnými plody a vytvořili vhodné podmínky, pak získání plodů nebude ani tak jednoduché. Květy a jejich opylení jsou totiž jednou z hříček přírody – více se dozvíte v knize.

Avšak i listy nám mohou přinést zajímavý užitek. V lidové medicíně Mexika se používají při střevních potížích (průjem, nadýmání), při poruchách menstruace, při vysokém krevním tlaku a dalších indikacích. V kuchyni se využívá do masových vývarů, dušených pokrmů nebo tamales.

A jak tedy na pěstování ze semene?

Semeno sázíme co nejdříve po odebrání z plodu. Opláchneme je, svrchní slupku necháme mírně zaschnout (jen natolik, aby se dala snáze sloupnout). Po sloupnutí (nemusí být dokonalé) vložíme semeno do připraveného substrátu asi 1 cm pod povrch. Přiměřeně zaléváme. Pro urychlení klíčení je vhodné střídání denní (22 °C) a noční (15-18 °C) teploty, vyklíčí ale i bez této procedury.

Ve vhodných podmínkách může dorůst až do výše 2 m. Péče je nenáročná a příspěvek ke zdraví i chuti nemalý. Směle do toho!

Pokud semeno zasadíme na podzim, poměrně rychle vyklíčí, ale v této podobě bude vyčkávat i několik měsíců na příhodnější podmínky k růstu.